neděle 22. dubna 2018

Žaneta Voldánová - Kaelynina mračna




Kaelyn bývala obyčejná dívka, ale pak se jí zdál sen, který ji přesvědčil, že zemře tak, že spáchá sebevraždu. Nyní trpí duševními problémy a musí žít ve strachu ze všeho, včetně - nebo spíše především - ze sebe samé. Je velmi nejistá a labilní, ale také prokazuje neuvěřitelnou sílu, kuráž a laskavost. Snaží se se svým osudem bojovat tím, že hledá drobnosti, pro které stojí za to žít, ačkoliv to není vždy snadné.
Její psycholožka, Janet, je jediná, kdo jí byl schopen pomoct. Janet se však nyní stěhuje pryč a Kaelyn musí svým démonům čelit sama. Dokáže udržet samu sebe naživu? A stačí to vůbec? Copak si nezaslouží skutečně začít znovu žít?





Žaneta Voldánová
„Narodila jsem se 23. prosince 1994 v Hodoníně. V současné době studuji angličtinu a češtinu na Masarykově univerzitě.
Psaní je mou vášní už od dětství. Svůj první román s názvem Moc smaragdu jsem vydala v roce 2011. Následovaly knihy Stín dokonalosti v roce 2012, Liga krásných v roce 2014 a My, dámy v roce 2016.
Kromě psaní patří k mým zálibám tanec, četba, sledování seriálů, nakupování a studium cizích jazyků.“
FACEBOOK





Kaelynina mračna jsou příběhem mladé začínající autorky Žanety Voldánové. I když toho už napsala víc (Databáze knih), tato kniha byla první, kterou jsem od ní četla. Upoutala mě díky svému videu, ve kterém detailně popisuje příběh i to, co ji k jeho napsání vedlo (video přiložené pod článkem). Už jen z toho mě zamrazilo a já věděla, že si knihu musím přečíst hned, jakmile vyjde.

Jak již napovídá samotný název, hlavní hrdinkou příběhu je středoškolačka Kaelyn, kterou jednoho dne vzbudí sen a zanechá v ní naprosto jasný pocit jistoty, že spáchá sebevraždu. Pocit je tak silný a sahá hluboko do její duše, že se celý její život obrátí naruby. Není schopná dál pokračovat ve svém životě tak jako předtím, dokonce i její nejbližší kamarádka se k ní v těchto těžkých dnech obrátí zády. Jediný, kdo jí pomáhá najít cestu z labyrintu svých myšlenek je Janet, její psycholožka, která se pro ni stala spíše kamarádkou, ale i ta ji hned na začátku příběhu opouští do velkého Londýna.

Právě Janetin odjezd je pro Kaelyn rozhodujícím bodem a vy pozorujete, jak se zlomená dívka postupně staví na vlastní nohy. Jak se snaží, i když jí osud hází klacky pod nohy a ona sama má v hlavě zmatek tak velký, že by pojal celý svět.

Kaelynina mračna byla neuvěřitelně silným čtením, zasáhla mě opravdu hluboko a věřte nebo ne, ale i já se s nimi dokázala v některých místech ztotožnit. Příběh rozhodně není bezduchým tlacháním a nenajdete v něm romantickou zápletku. Je to příběh dívky, která si sáhla na dno, ale dokázala se poprat s různými mračny, aby znovu zahlédla slunce.

Kniha není lehkým čtením. Kaelyn se toho snaží říct tolik, že celá kniha je vlastně jakýmsi deníkem odrážejícím minulost i současnost zároveň. Díky tomu máte pocit, že ji opravdu znáte. Zapamatujete si všechny ty drobnosti, které o sobě prozradí – třeba, že má ráda Kunderovu Nesmrtelnost a hudbu z osmdesátek. Soucítíte s ní, když se znovu snaží navázat přátelství a chápete ji, když za vším vidí něco podezřelého. Fandíte jí, když konečně najde tu správnou cestu a máte na krajíčku, když se ledy nakonec prolomí.

Žaneta rozhodně dokázala něco neskutečného, a to na pouhých 121 stranách. Tím, že příběh obsahuje tak silné téma a díváte se Kaelyn přímo do její vlastní duše a hlavy, vám ale vůbec nepřijde, že je vlastně tak krátký. Protože krátký prostě není.

Co ještě musím zmínit je, že pokud nebudete mít zrovna náladu na češtinu, kniha obsahuje i anglickou verzi Kaelyn's Clouds, která byla napsaná jako první, až poté se ji autorka rozhodla přeložit do češtiny. A můžu říct, že anglická verze rozhodně stojí za to – já sama jsem si několik pasáží četla pro srovnání s češtinou a Kaelyn je v anglické verzi ještě lepší.

V neposlední řadě ještě musím vychválit obálku od En, protože ta je naprosto dokonalá jako celá kniha. Přesně vystihuje Kaelyn a její příběh.

Pokud vás Kaelynina mračna oslovila a pokud vás ve videu osloví i sama autorka, rozhodně neváhejte a kontaktujte ji na níže uvedené webové stránce nebo na Facebooku. Kniha je totiž vydaná na vlastní náklady, takže ji prozatím v knihkupectvích nenajdete – ale já pevně doufám, že se to změní, protože Kaelynina mračna si to rozhodně zaslouží!



Knihu můžete objednat na stránkách autorky. Před objednáním ji ale nejdříve kontaktujte, třeba má ještě nějaký volný výtisk doma:

sobota 7. dubna 2018

Sara Raasch - Sníh nebo popel #1 (RC)





Dívka se zlomeným srdcem a nelítostná bojovnice.
Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví – udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu.




Snow in the Ashes, neboli Sníh nebo popel, kniha, kterou jsem si chtěla přečíst hned, jakmile vyšla v zahraničí. Obálka byla tak dokonalá, anotace příliš lákavá. Přiznám se ale, že jsem měla trochu obavu, když se ji nakladatelství CooBoo rozhodlo přeložit do češtiny, protože knihy jako tato, se světy plnými různých názvů a smyšlených popisů, potřebují cit. Naštěstí to ale nedopadlo nejhůř a překlad se mi ve srovnání s útržky originálu vcelku líbil.

Sníh nebo popel je zasazený do světa, který se dělí na osm království. Čtyři jsou Střídavé roční období a čtyři tvoří Jaro, Léto, Podzim a Zima. Roční období jsou však zahalena strachem z království Jara, kterému se podařilo vymýtit Zimu a zničit její přísun magické energie. Po této prohře se však zbylí Zimané stále snaží získat rozpůlený medailon, sjednotit magii a zachránit své království, ať to stojí, co to stojí.

Hlavní hrdinkou příběhu je Meira, jedna z několika Zimanů na útěku. Když král Jara Angra vyplenil se svým vojskem Jannuari, hlavní město Zimy, byla ještě malá. Teď o šestnáct let později je z ní ztracená dívka, která i přesto, že Zimu neznala, je oddaná království a s ostatními se snaží vymyslet, jak osvobodit Zimany z pracovních táborů a znovu sjednotit království.

Meirou jsem měla hned od začátku problém. Nemohla jsem se do příběhu pořádně začíst a užít si jej tak, jak bych si přála. Byla roztržitá, sebelítostivá, nejistá a pak zase odvážná, drzá a skoro až otravná. Nevěděla jsem, co si s ní počít. Vlastně to do teď nevím. A je zajímavé, jak moc dokáže postava vyprávějící příběh, ovlivnit veškeré pocity, které z něj pak máte. Protože si myslím, že kdyby byla jen o chlup jiná, kniha by byla mnohem lepší.

Jejím nejlepším přítelem na útěku je Mather, budoucí král Zimy. Vyrůstali spolu a Meira se do něj i zamilovala. Jenže jí bylo vtloukáno do hlavy, že Mather bude jednoho dne potřebovat výhodnější sňatek a že si nejsou souzeni. Mather byl kapitola sama o sobě. Byl nerozhodný, skoro povýšený, nevyznal se ve svých citech a do všeho vnášel akorát zmatky. Připadal mi chladný, příliš racionální a bez kapky humoru nebo citu.

Pravým opakem byl Theron, princ Cordellu, se kterým se Meira setkala při útěku. Zbylým Zimanům už nezbývalo nic jiného, než poprosit jedno ze Střídavých království o pomoc a o azyl. Brala bych, aby Theronovi autorka dala větší prostor, aby ho rozvinula ještě o něco víc. Protože i když byl mnohem lepší než Mather, působil občas trochu zoufale, ztraceně a bezmocně. Avšak hned od začátku se nebál vyjádřit své pocity, byl milý, odvážný a pozorný. Vtipkoval a emoce z něj prýštily na každém řádku. (A možná mě prostě trochu okouzlil svým sklonem k umění.)

Ano, jak jste si mohli všimnout, zase tu máme milostný trojúhelník. V čem byl tento jiný než ty ostatní? Já ani nevím. Byl možná ještě otravnější. Meira byla ztracená ve svých pocitech a když si je pak přece jen uvědomila, nevyjádřila je nahlas a stále dávala falešné naděje. Nepřišlo mi to ani trochu fér a celá tato zápletka mi přišla jen zbytečně rozpitvaná. 

Naštěstí se ale příběh nezakládá jen na tom. Má velký potenciál, mnoho tajemství, výpravy do minulosti a hlavně magii, která nebyla ještě plně využita. Konec je sice předvídatelný, ale příjemný. A akce si v knize rozhodně užijete až až, o tom nemějte pochyb. Nicméně, co se týče rozporuplných situací a návaznosti či logičnosti příběhu, tam jsem stále nejistá v tom, jak to mám hodnotit. Osobně si myslím, že se autorka trochu ztratila, když příběh vymýšlela. Na začátku měla určitou vizi, příběh Zimy a spoustu tajemství, která když vyplula na povrch, trošku otřásla základem celého příběhu a mnoho pasáží pak vytvářelo prostor pro otázky, které nebyly zodpovězeny. 

I přes tyto negativní poznatky si druhý díl určitě přečtu, chci dát Meiře ještě šanci, a hlavně chci vědět, jestli se konečně rozhodne a jak to se Zimou bude dál. Pokud vás tato série s nádhernou obálkou minula, poohlédněte se po ní. Má nevšední námět, který dokáže okouzlit, protože prostě – roční období? To tu ještě nebylo! Příběh přetéká akcí, a kromě hlavní hrdinky má i spoustu jiných zajímavých postav. A hlavně, pokud máte rádi young adult fantasy, Sníh nebo popel by vám v knihovničce chybět neměl! 


Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji 


Stefanie G.

neděle 25. února 2018

Dot Hutchinsonová - Sběratel motýlů





Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a… sbírka nádherných motýlů – mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.





Sběratele kostí jsem si našla asi stejně jako Hadrového panáka. Mám ráda příběhy, které zavání psychopaty, a když se začaly objevovat reklamy na tuto knihu, zůstala mi v hlavě. Navíc k mému rozhodnutí, že si ji pořídím přispěly nakonec i celkem pochvalné recenze.

Sběratel motýlů je příběhem mladé dívky Mayi, která jako jedna z mála přežila požár unikátního sběratelského skleníku, místa, které bylo jejím vězením a děsivým snem. S mnoha dalšími děvčaty se stala jedinečným exemplářem muže, jemuž s děvčaty říkaly Zahradník. Po celé generace unášel mladé dívky a tetoval jim na záda mohutná a krásná motýlí křídla. Pěstoval si je, byly jen jeho. Jako harém v tajné skrýši. Ale i ta nakonec jednou padla.

Když Maya zpětně vypráví svůj příběh, přeskakuje ze Zahrady k mnohem vzdálenější minulosti a pak zase zpět. Detektiv Victor Hannoverian se na ni zaměřil poté, co mnoho ostatních dívek, které se zachránily, nechtěly s nikým mluvit, dokud si nepromluví právě s ní. Ale není to tak snadné, dívka je vychovaná ulicí a život se Zahradníkem ji poznamenal natolik, že i ona si dává pozor na to, co všechno jim chce prozradit.

Dot Hutchinsonové se podařilo něco fascinujícího, šokujícího a děsivého zároveň. I přes svoji nereálnost, zachytila příběh tak, že bych uvěřila tomu, že je podle skutečných událostí. Byl neuvěřitelný, emocemi přeplněný a žaludek se mi při čtení několikrát rozhoupal. Mayu jsem obdivovala, i když ji autorka nechala zabřednout v tom stereotypním charakteru „jsem nejsilnější, nikoho se nebojím, a nakonec jsem výjimečná natolik, že mě chtějí všichni pro sebe.“ To pak příběh trochu kazilo. Vyvažovala ho ale postava Zahradníka, která byla tak odporná, až byla dokonalá. Jeho psychologický profil mě natolik vykolejil, že jsem celou knihu nebyla schopná pochopit, kde na něm autorka byla a jak ji někdo takový mohl napadnout? Když se pak na scéně objevili i jeho synové – jeden jako čisté zlo a druhý naivní blbeček, zase to trochu hnulo příběhem na tu nesprávnou stranu. Především proto, že se mezi Mayou a tím naivním mladým mužem začalo utvářet zvláštní pouto. Na druhou stranu, kdyby nebylo Zahradníkových synů, příběh by ztratil svůj happyend.

I když píšu happyend, není to šťastný konec v tom pravém smyslu slova. Autorce se podařilo sepsat a vytvořit svět plný přátelství, nenávisti, hrůzy a utrpení v jednom.

Přesto, že jsem z knihy celkově nadšená, něco mi v ní chybělo a závěr mi přišel jako neúměrný k celému dílu. Navíc upřímně nerozumím tomu, proč se autorka uchýlila i k dalším dílům a z jedné velmi dobré knihy udělala sérii. Příběh Sběratele motýlů je v knize jednoduše ukončený a myslím si, že je škoda jej rozpitvávat dál.

Pokud máte silný žaludek a emoce, které vás jen tak nerozhodí, Sběratel motýlů je kniha, která vás ohromí, vyrazí vám dech, ale taky ve vás zanechá něco, co není až tak úplně příjemné. Za přečtení však rozhodně stojí. 

Hodnocení:


Stefanie G.

sobota 24. února 2018

Daniel Cole - Hadrový panák




Před čtyřmi roky vzal detektiv William „Wolf“ Fawkes spravedlnost do svých rukou – nedokázal ustát, že soud osvobodil podle něj jednoznačného pachatele. Wolfa postavili mimo službu a poslali do psychiatrické léčebny. Teď se vrací do práce a touží po velkém případu. A zdá se, že se ho dočkal: na místě činu, kam ho přivolala kolegyně Emily Baxterová, se najde mrtvola – sešitá z částí šesti těl jako hadrový panák. Stejně tak pojmenují děsivý případ média a Fawkes je pověřen identifikací obětí. Vzápětí Wolfova bývalá žena, která pracuje jako reportérka, obdrží od anonyma fotky z dějiště zločinu a taky seznam šesti lidí a dat, kdy budou zabiti. Poslední jméno na seznamu je: Fawkes. A vrah už si chystá šicí potřeby…



Po Vánocích jsem měla náladu jen na detektivky, tou třetí byl Hadrový panák od Daniela Colea. Zaujal mě svojí anotací i stálým vychvalováním. Než se mi ovšem dostal do rukou, četla jsem na něj i spoustu zklamaných recenzí, takže když jsem se do něj konečně začetla, neočekávala jsem od knihy vůbec nic. A to bylo dobře.

Daniel Cole své čtenáře navnadil na Hadrového panáka svojí brutalitoušest mrtvých, jejichž kousky těla jsou sešité dohromady a vytvářejí hrůznou podívanou. Pak je navnadil ještě více, když se k policejnímu týmu dostane informace o datech a jménech, kdy mají zemřít další lidé. Vše souvisí se vším a vše se vrací k případu, který kdysi vyšetřoval detektiv Fawkes, neboli Wolf.

Detektiv Fawkes je sám o sobě zvláštní individuum, které jsem si po prvních stránkách celkem oblíbila, nicméně mi to bohužel nevydrželo až do konce. Je to nafrněný, stále naštvaný a protivný chlap, který musí mít vždy pravdu. Prošel si peklem, když ho jeho případ dostal až na dno a pak se zase vrátil zpátky na vrchol ještě slavnější než předtím. Poslední kapkou v jeho životě pro něj byl jen rozvod.

Celý příběh je vlastně postavený na Fawkesově osobě. Ostatní postavy jsou jen šperkem navíc, ale rozhodně nemají chybu. Jsou tak zapamatovatelné, že je mám stále v živé paměti. Jeho kolegové by zastínili i jeho samotného, a dokonce se odvážím tvrdit, že by byl celý příběh možná i lepší, kdyby nebyl o Wolfovi.

Ze začátku měla kniha velký potenciál, ale s postupem stránek se stávala jen honem za záchranou obětí napsaných na lístečku a otřesným a nemorálním chováním novinářů a Fawkesovy bývalé ženy. Sledovala jsem nepochopitelné proměny hlavních hrdinů, kdy se jejich chování vymykalo původním rysům, a přibývající zbytečné scény. Dokonce i Fawkesovu tajemství nakonec chyběla ta správná pointa, spíš mě jen dokázalo naprosto zmást. V hlavě jsem si pak díky němu vytvořila jiný možný a zajímavější konec, který by byl nakonec nejspíš i lepší. A když už mluvím o konci, ten všemu tomu zmatku a nelogičnosti nasadil korunu. Skoro jako by autor nevěděl, jak má knihu zakončit.

I přesto však knihu nemůžu odsoudit příliš tvrdě, protože jsem ji přečetla jedním dechem. Nenudila mě. Postavy si pamatuji detailně, stejně jako celý zmatený případ. A to se i při těch negativech opravdu cení. Kdyby kniha nebyla dobře napsaná, prostě bych ji odložila. V tomto případě jsem to neudělala, a to znamená, že má určitý, i když ne zcela využitý, potenciál.

Pokud lačníte po příběhu, kde se to bude mrtvolami jen hemžit, kde nezůstanete stát na jednom místě příliš dlouho, zkuste Hadrového panáka. Třeba to budete zrovna vy, koho mile překvapí. 



Hodnocení:

Stefanie G

pátek 23. února 2018

Angela Marsonsová - Němý křik



Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou pohřbená navždy…
Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali při jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpečetili ji krví.
Po letech se středoanglické Black Country ocitá v šoku – nejprve je nalezena brutálně zabitá ředitelka místní chlapecké školy, následuje objev lidských ostatků u bývalého dětského domova. A další hrůzné zločiny…
Detektiv inspektor Kim Stoneová si záhy uvědomí, že hledá zvrácenou osobu, jejíž vražedná pouť trvá už pár desetiletí. Že je třeba ji dopadnout, než znovu udeří. A že nezbývá než se co nejdřív vyrovnat s vlastními démony z minulosti. Protože jinak by už mohlo být příliš pozdě.



Němý křik byl druhou knihou, kterou jsem po Vánocích četla. Po přečtení opěvované Dívky v ledu jsem doufala, že tento příběh bude lepší a více mě zaujme. S několika slabými stránkami se mu to nakonec povedlo.

Kim Stoneová je pověřená vyšetřováním vraždy ředitelky chlapecké školy, jež byla utopena ve své vlastní vaně. Když se ale na případ začnou nabalovat další vraždy, které ji postupně vedou k ostatkům obětí starých již několik let, ví, že má co dočinění s vrahem, který své tajemství dlouho skrýval.

První díl série od Angely Marsonsové mě zaujal už svojí tajemností po přečtení prvních stránek. Mám ráda, když se příběhy odehrávají v minulosti a jsou propletené a zamotané až do současnosti. Dává to příběhu šmrnc. A v případě Kim tomu nebylo jinak. Navíc je kniha okořeněná i vyprávěním z vrahova pohledu, který příběh obohacuje o nový pohled na děj.

Ačkoliv postavy nebyly tak zapamatovatelné jako v Dívce v ledu, i přesto mi některé zůstaly v hlavě. Kromě hlavní inspektorky, která působí na venek drsným dojmem, miluje motorky a hýří nevhodnými vtipy a uštěpačnými poznámkami na všechny strany, na vás udělá dojem její kolega, který je jí tak blízko, až si říkáte, že to není úplně správně. A to především, když je ženatý. Autorka si také hezky vyhrála s postavou hlídače v domově pro mládež, jehož dcera trpí roztroušenou sklerózou.

Co se příběhu týče, byl jako na houpačce. S přibývajícími těly a vykopanými pozůstatky se víc a víc zamotával. Dostával nové obrátky a pokaždé mě něčím překvapil, a to jsem oceňovala. Až do konce jsem nevěděla, kdo za tím vším stojí, a tak to má u detektivek být.

Je ale i pár věcí, co bych ráda vytkla. Jsou postavy, které jsou pro příběh důležité a jsou postavy, které důležité nejsou. Když hned na začátku Kim soupeřila o místo činu s detektivem z jiného okrsku, myslela jsem si, že za tím bude něco víc, protože na něj byl kladen zvláštní důraz, ale nakonec tomu tak nebylo. Místo toho si autorka vybrala rozvíjení vztahu se svým blízkým a ženatým kolegou, což mi přišlo poněkud ohrané. Další věc, která mě ze začátku od čtení odrazovala, byl přehršel nevtipných, únavných a až trapných vtipů a narážek. Ne, nevadí mi, když se mezi sebou postavy pošťuchují a vtipkují, ale čeho je moc, toho je příliš. A v tomto případě toho bylo přespříliš. Poslední věc, která mě na knize mrzela byly překladatelské/editorské chyby, které prostě bily do očí.

Závěrem jsem však knihou mile potěšená a nemůžu se dočkat, až se začtu do druhého dílu. Ke Kim jsem měla blíže než k Erice Fosterové, její příběh mě udržel v napětí až do finále a díky tomu doufám, že ostatní díly jsou na tom podobně.

Takže pokud lačníte po něčem napínavém a nepředvídatelném, příběh Kim Stoneové je pro vás to pravé! Rozhodně se po této knize poohlídněte, nebudete litovat!

Hodnocení:


Stefanie G.