středa 30. října 2013

Nerozhodná - úryvek 5

Kapitola 8, strana 97-99:

„Nazdar, Wille,“ pozdravil ho Ty, aniž by mu věnoval jeden pohled.
„Ahoj,“ otočila jsem se na něj nesměle.
„Využíváte chvíle, kdy rodiče nejsou doma?“ došel až k nám a svalil se na gauč vedle mě.
Ty se na něj zamračil a já si jen povzdechla a sedla si, jako slušné děvče.
„Ale to nemusíš, klidně se tul,“ zašklebil se Liam.
„Co tu chceš?“ zeptal se ho Ty.
„Potřebuju si něco vyzvednout ze svého starého pokoje,“ natáhl se pro popcorn, „Co vy tady? Je na vás venku zima?“
„Bella měla těžkej den, volala mi, jestli bych pro ni mohl dojet, tak jsme zajeli sem,“ konečně se na něj Ty podíval.
„Těžkej den?“ povytáhl obočí Liam a jeho oči se zabodly do mě.
„Vlastně to nic nebylo…“ věnovala jsem mu letmý pohled, „Už bych měla jet,“ oči se mi stočily k hodinkám.
Než dojedu domů, oslava už bude v plném proudu.
„O co šlo?“ nepřestával Liam dorážet.
„O nic,“ vstávala jsem z gauče.
„Pohádala se se švagrem,“ odpověděl mu Tyler.
„Tyi!“ otočila jsem se na něj přísně.
„Vždyť o nic nejde,“ nechápal, proč se tak zlobím.
„Annabelle?“ díval se na mě starostlivě Liam.
„O nic nešlo…“ rozmáchla jsem zuřivě rukama, „Prostě jsme se pohádali. To je snad normální, ne?“ aniž bych si to uvědomila, slzy se mi zase začaly kutálet po tvářích dolů, rychle jsem si je setřela, „Tyi, odvezeš mě prosím domů?“
„Jasně,“ vstal z gauče a objal mě okolo pasu, aby mi dal pusu, „Skočím jen pro věci, počkej tu,“ pohladil mě po tváři a odešel.
„Ublížil ti?“ zeptal se potichu Liam.
„Ne…“ dívala jsem se do ohně.
„Annabelle?“
„Co?“ otočila jsem se k Liamovi.
„O co šlo? Proč jsi…“
„O nic nešlo… Volala jsem Tylerovi…“ objala jsem se.
„O nic nešlo? A proto jsi teď tady? Proto nejsi doma?“ díval se na mě vyčítavě, „Proto jsi potřebovala někoho, u koho by ses mohla uklidnit?“
„Liame přestaň, prosím,“ setřela jsem si další slzu z tváře.
Bez dalších slov ke mně přišel a podával mi kapesník.
„Jestli máš strach, můžeš zůstat tady,“ zašeptal, když jsem si ho od něj brala.
„Nemůžu tam nechat Kierana,“ otřela jsem si slzy do kapesníku, „Navíc, Scotty má dnes narozeniny.“
„Nelíbí se mi to, Annabelle,“ zamračil se.
„Nic s tím nenaděláš, Liame…“ odpověděla jsem vážně.
„Můžeme jet?“ zavolal na mě Ty s jakýmsi přísným přízvukem v hlase.
„Jo,“ přikývla jsem a naposledy se podívala na Liama.
Tvářil se, jako by ho bolelo, že mě Ty odváží domů. Jakoby tušil, že to nedopadne dobře...

Stefanie G.



Nerozhodná - úryvek 4

Kapitola 3, strana 32-34:

„A je ještě jedna skvělá věc, kterou nám dovoluje,“ podívala se na mě nadšeně.
„Jaká?“
„Můžeme mít v uších sluchátka,“ skoro se rozplynula.
Fakt?“ potěšilo mě to.
Když tvořím, nejradši u toho poslouchám hudbu. Je to jakýsi můj rituál. A jak jsem mohla vidět, nejen můj.
„No jo,“ kývala vzrušeně hlavou a vytáhla si svůj iPod na lavici.
„Tak to je skvělý!“
„Že jo!“ zavýskla, „Jenže tady ty husy okolo to patřičně nedoceňují a většinou v hodině jen slintají,“ otočila se za sebe.
„Neříkej, že ty z něj neslintáš,“ naklonil se k ní zezadu Aiden.
„Aidene!“ Cho se nejspíš lekla, protože ho pak praštila deskami na výkresy.
„Ale, ale, slečno Yangová, už zase?“ ozval se ode dveří snad ten nejhezčí mužský hlas, jaký jsem kdy slyšela.
Hlubší, ale ne zas tak moc. Trošku drsnější. Ale rozhodně mě pohladil na duši.
A když jsem se otočila…
Najednou mi bylo jasné, proč jsou jím ty holky tak posedlé.
Byl sexy. Opravdu sexy.
Mohlo mu být něco kolem devětadvaceti, takže něco jako takový ten neskutečně hezkej třicátník. A tudíž přesně ten věk, kdy se z chlapů stávají nejhezčí tvorové. Tedy z jak kterých. Dick mezi ně rozhodně nepatří.
Měřil rozhodně přes sto osmdesát centimetrů a nebyl to žádný vychrtlý hubený pavouk. Byl docela namakaný. Široká ramena, vypracovanější ruce, které byly vidět, i když na sobě měl bílou polokošili, hezky tvarovaný hrudník a pevné bříško. Měl to, co jsem na chlapech vždy obdivovala.
A to nezmiňuju jeho dokonale střižené tmavé vlasy. Byly o něco delší, spadaly mu přes uši a po bokách do čela, taky se trošku kroutily. Měl takový ten rozcuch, o který se kluci vždy snaží, ale ono jim to nejde.
Jeho tvrdé rysy vás na první pohled očarovaly. Měl ostře řezanou spodní čelist a i lícní kosti mu dodávaly takový ten nádech drsňáka.
Obočí měl o trošičku hustší, ale to zazdily jeho, jako oceán modré oči a husté dlouhé řasy.
Nos byl trošku širší a rty… Rty měl nesouměrné, ale zato přesně padnoucí do toho téměř dokonalého obličeje. Hodní ret měl tenký a krásně tvarovaný, druhý naopak o něco širší.
První, co mě napadlo, bylo, jak by se skvěle kreslil. Neměl takové ty jednoduché rysy, které jsme procvičovali, jenže o to víc by to bylo práce a ocenění.
„On si začal,“ ukázala Cho na Aidena.
„Cho, myslím, že Aiden si začíná pokaždé, nebo ne?“ vyjel mu jeden koutek nahoru, přičemž se mu na tváři a okolo očí utvořily vrásky.
Bože byl tak… K sežrání.
Skoro jako bych slyšela všechny holky ve třídě povzdechnout. Jako by se třídou šířilo tiché „aaach“.
„Ano, to začíná,“ Cho se zamračila.
„Měli bychom tu mít jednu novou tvář,“ rozhlídl se po třídě.
„To budu já,“ ozvala jsem se nesměle a doufala jsem, že nerudnu. „Annabelle Bennettová?“ usmál se.
„Ano,“ přikývla jsem.
„Slyšel jsem o vás jen samé dobré věci, Annabelle,“ přišel blíž k mojí lavici a já cítila, jak mi srdíčko buší o hrudní kost.
Hlavně ho nezklam, běželo mi hlavou.
„Opravdu?“ zachovala jsem si pevný hlas a snažila do něj dát trochu překvapení i trochu sebejistoty.
Věděla jsem, že jsem dobrá. Opravdu dobrá.
„Už to tak bude,“ zase se tak dokonale uculil, „Jsem velice zvědav na vaše práce,“ zakončil to a otočil se na zbytek mých spolužáků.
S vytřeštěnýma očima jsem se otočila na Cho.
Je sexy, co?, artikulovala na mě a usmívala se od ucha k uchu.
Zabiju tě!, artikulovala jsem zpátky.

Stefanie G.


Vittoriin Deník: 1675 - 2012 - úryvek 3

Kapitola 8, strana 63/64:

 „Kde je Nicky?!“ 
„V jednom opuštěném domě. Dostaneme se v pohodě dovnitř. Horší je, že se jich kolem domu pohybuje asi pět,“ sedl si Cristiano na lavičku. 
„Půjdu s vámi!“ 
„Ne! Vittorie, musíš tu zůstat. V sázce by byl i tvůj život a…“ 
„To je jedno!“ 
„Není! Tommy by to taky nechtěl.“
„Musím si taky pro něco domů, doženu vás!“ sebrala se Caterine a odcházela pryč.
Konečně jsme mohli jít do domu. 
Udělala jsem si kávu. Cristiano nechtěl. Byla jsem netrpělivá. Když se ozval zvonek u dveří, rozběhla jsem se tam v naději, že… Cokoliv…
„Lásko, jsi v pořádku?“ vrhl se na mě mezi dveřmi Tommy. 
„Jsem v pohodě… Ale Nicky…“ 
„Oni ji najdou, neboj…“ objal mě okolo ramen. 
Dlouho se nic nedělo, dokud zvonek u dveří nezazvonil znovu. To byl Damien. 
„Cristiano, jdeš?“ Zavolal na něj ode dveří. 
„Jo, už jdu,“ vyšel ven a otočil se na mě, „Vit, žádný podrazárny, my to zvládneme, jasné?“
Jen jsem přikývla. 
Samozřejmě, že jsem to nemohla nechat jen tak! 
Stála jsem ve dveřích dokud neodjeli. 
Tommy mě zavalil hromadou otázek ohledně toho, co se stalo. Jako by se ta jeho odpolední scéna nestala. Ve chvíli, kdy šel na záchod jsem se sbalila a šla k autu. Nemohla jsem to napětí vydržet! Přece jen v tom Nicky byla kvůli mně! 
Když jsem odjížděla, všimla jsem si, jak Tommy stojí na verandě a volá na mě. Ignorovala jsem to. Jela jsem před restauraci, kde jsem nechala auto. 
Začalo šíleně pršet. Během chviličky jsem byla promočená. Běžela jsem do nejbližšího lesa. Následovala jsem vlnu Damienových myšlenek. Šla jsem po hlavní cestě. Nevěděla jsem kudy dál. Hromy hrozivě duněly a blesky rozsvěcely celou oblohu. 
Viděla jsem, jak se ke mně přibližuje nějaká osoba. Nejprve rychle a pak zpomalovala. Byl to muž, to jsem poznala podle chůze. 
„Vittorie! Co tady ksakru děláš?!“ zavolal na mě, když byl jen kousek ode mě.
„Damiene!“ couvala jsem. 
„Co tady děláš, Vittorie?! Neříkali jsme ti, že máš zůstat doma?!“ dohnal mě. 
Jeho oči měly najednou tolik emocí. Nebyla jsem schopná se vyznat ani v jedné. 
„Musela jsem…“ 
„Ne! Nemusela! Jsem tu já s Cristianem! To stačí! Ještě se k nám připojí Caterine! Tys měla zůstat doma!“ zlobil se. 
Zablesklo se. 
V tom chvilkovém světle jsem si všimla, jak moc mu to sluší. Byl promočený až na kost, ale to tajemno a mystika v něm přetrvávala. 
Přišel ke mně ještě blíž. 
„Damiene, prostě jsem nevydržela jen tak sedět doma a čekat! Co kdyby se něco stalo vám?! Děláte to kvůli mně! Navíc mám o Nicky strach! Neví, co jsem zač…“ 
„Tak to po dnešku zjistí, to tě ujišťuji.“ 
„Z toho mám strach! Bojím se, že jí ublíží! Že se mě pak bude bát… Co když ji přemění nebo…“ 
„Vittorie,“ vzal můj obličej do dlaní, „Nic takového se nestane. Dostaneme ji odtamtud, věř mi,“ hladil mě palci po tváři. 
„Věřím… Nevím proč, ale věřím a doufám, že nedělám špatně…“ zašeptala jsem, koukaje do těch jeho přenádherných pomněnkových očí.
Jen se pousmál.
„DEJ OD NÍ TY SVÝ ZATRACENÝ RUCE PRYČ!!!“ zaslechla jsem Tommyho řev kus od nás. 
„Měl bych jít za Cristianem. Vit, běž se schovat do auta. Cokoliv se stane se k tobě dostane co nejdříve. Nemá cenu, abys tu stála. Nechci, aby se ti něco stalo,“ pohladil mě naposledy po tváři a odcházel do lesa. 
„HAJZLE! SNAD SE MĚ NEBOJÍŠ?! MĚL BYS! JEŠTĚ NEVÍŠ, ČEHO JSEM SCHOPEN!“ hulákal za ním Tommy. 

Stefanie G.


Becca Fitzpatrick - Crescendo (Hush, Hush #2)

Konečně se dostávám k recenzi na druhý díl Hush, Hush ságy! Snažím se napsat tolik recenzí, jak jen můžu, protože v následujících dnech budu nejspíš mimo internet. I když se i tak budu snažit tvořit další recenze aspoň ve Wordu.

Crescendo by v překladu mělo znamenat rostoucí či zesilující. Já to chápu jako stupňující se děj, což u tohoto dílu rozhodně platí. Jsou zde zvraty, tajemství, nové postavy i láska. Trochu. 

Crescendo bylo vydané roku 2011 nakladatelstvím Egmont, má 412 stran a jeho překladatelkou byla Petra Babuláková, stejně jako tomu bylo v prvním díle. 






I KDYŽ JSEM SE HODNĚ SOUSTŘEDILA, SOTVA JSEM SI DOKÁZALA VZPOMENOUT NA ŽIVOT BEZ PATCHE.

Nořin život má stále daleko k dokonalosti, ale aspoň získala strážného anděla. Patch je tajemný, nádherný, magneticky přitažlivý, ale navzdory tomu, jakou roli má hrát v Nořině životě, se chová všelijak, jen ne andělsky. Je ještě vyhýbavější než dřív a k tomu se zdá, že tráví stále víc a víc času s Nořinou úhlavní sokyní Marcií Millarovou.

Nebýt Patchova nepochopitelného jednání, Nora by Scotta Parnella, starého rodinného přítele, který se přestěhoval zpátky do města, sotva vzala na vědomí. Jenže Noru ke Scottovi začne cosi přitahovat – navzdory pocitům, které ji varují, že Scott před ní zřejmě skrývá nějaké tajemství.

Noru navíc celou dobu pronásledují obrazy jejího zavražděného otce. Začne se zajímat, zda její původ nemá něco společného s jeho smrtí, a následkem toho jí hrozí stále větší a větší nebezpečí. Nora se zoufale snaží zjistit, co se vlastně v minulosti stalo, ale možná že některé události je lepší nechat spát, protože pravda může zničit vše – a všechny, kterým Nora věří a které má ráda. 


Linie děje
(*Může obsahovat spoilery!*)
Konec prvního dílu nám napověděl, že Patch získal zpátky svoje křídla a stal se tak strážným andělem Nory. A navíc se ti dva dali oficiálně dohromady.
Jenže to, co bylo v prvním díle, jakoby se vypařilo. Patch je najednou ostražitý a i přes to, že se ti dva mají rádi, nastane zlom. Rozchod, který Noru dočista zlomí.
Nejen, že Patch tají, proč bývá častěji a častěji u Marcii Millarové, ale také jí nechce vyjádřit svoje city. Nora tak nevidí jiné východisko, než tento vztah ukončit.
V tu chvíli na scénu přichází kamarád z dětství - Scott Parnell, který zamotá snad úplně všecko. Je tajemný, silný a má zvláštně tvarovanou jizvu. 
Chvíli trvá, než se Nora se Scottem skamarádí. A stejně to není tak úplně kamarádství, protože Nora ví, že má Scott nějaké velké tajemství. 
Ještě k tomu všemu je tu ta otravná Marcii, která si snaží Patche přisvojit, jak to jen jde. A pak její otec, Hank Millar, který toho tají víc, než kdokoliv jiný.
Především jde v celé knize o vzpouru, kterou chystají nefilové proti padlým andělům. Už nechtějí, aby padlí využívali o Chešvanu jejich těla. Chtějí být svobodní a volní. Od toho tu je Černá Ruka. Tvoří armádu a cejchuje všechny nefily, aby šli později všichni společně do války, kterou mají šanci vyhrát. 
Když už si myslíte, že je tu konec a že všechno se zdá v pořádku, skoro jako happy-end, přijde nečekaný zvrat. A nejen jeden! 


Postavy


Patch
Kromě Nory a Patche se tu objevuje nová postava. Scott Parnell, dokonalý vysoký a namakaný kluk, který se kdysi kamarádil s Norou. Najednou si začnete uvědomovat, že uvažujete nad tím, kdo z nich je pro Noru lepší, jestli Patch nebo Scott. I když má Scott svoje nedostatky, Patch se v tomto díle chová nesnesitelně.
Marcie Millarová v Crescendu sehraje taky velice důležitou roli. A ještě víc nás zaujme Hank, její otec.
Rixon, Patchův kamarád, kterého jsme mohli poznat už v prvním díle, má v Crescendu mnohem větší roli, než bychom očekávali. 
Zkrátka, každá postava, kterou jsme poznali již předtím a mysleli si, že ji máme naprosto prokouknutou, skrývá tajemství. Takže pokud jsme měli pocit, že nás už nemůže nic překvapit, mýlili jsme se. A to se mi na příběhu líbilo nejvíc!


Můj pohled na knihu


Crescendo se mi už od začátku vrývalo pod kůži a já zas musela autorce přiznat to, že tak dokonalý příběh jen tak někdo nevymyslí. 
Zvraty a nečekané události mi nejednou vyrazily dech natolik, že jsem do knihy zírala s otevřenou pusou a říkala si, že to prostě není možné! 
Ano, je tu ta nepříjemná věc, kdy Noru a Patche od sebe oddělí a pak je chce zase vrátit k sobě, ale to už tak nějak k nové literatuře patří, nebo ne? 
I přes menší nedostatky se mi příběh strašně moc líbil. Zamilovala jsem si Hush, Hush mnohem víc a těšila jsem se, co Becca vymyslí v dalším díle. 
Patch byl jiný než v prvním díle, Scott byl něco, co v příběhu nesmělo chybět, a Hankovo tajemství zamotalo příběh natolik, že jsem nevěděla, co si mám myslet. Vee byla znovu plná žertů, takže knize nechyběl ani humor. 
Jenže čím víc jste se začetli, tím víc vám bylo jasné, že tak zmatenou a promyšlenou linii děje nemůže Becca jen tak ukončit... A pak přišlo oznámení, že místo plánovaných tří dílů, budou čtyři!
Určitě můžu s čistým svědomím doporučit i druhý díl, protože pokud se vám líbil první, s tímto si zamilujete celou sérii!

Quotes


"Nebuď hloupá!" přerušila mě máma. "Scott je jeden z prvních přátel, co jsi kdy měla. Znáš ho mnohem déle než Patche."
"Scott mě nutil jíst svinky," vzpomněla jsem si.
"A tys ho nikdy nenutila hrát si s barbínama?"
"To je něco jiného." #1

-

"Počkat," řekla. "Tenhle pohled znám. Chystáš se mi oznámit, že už máš něco v plánu."
"Obnovovat vztahy se Scottem Parnellem. Bydlel tu, když nám bylo pět."
Vee usilovně pátrala v dlouhodobé paměti.
"Často se počůrával," nabídla jsem nápomocně.
Veeiny oči se rozzářily. "Scottíček nočníček?" #2

-

"Nemusíš mi prokazovat žádné laskavosti. O nic jsem se neprosila. Už nechci, abys byl můj strážný anděl."
...
"Vem to zpátky," zašeptal Patch.
...
"Vezmi to zpátky, Noro," opakoval Patch o něco odhodlaněji.
"S tebou ve svém životě nic nedokážu," řekla jsem a nenáviděla se ta to, jak se mi třásla čelist. "Pro všechny bude jednodušší, když prostě... chci celkový rozchod. Promyslela jsem to." Nepromyslela. #3

-

"Páni," hvízdla Vee. "To je polda?"
"Jo a je moc starý, takže nad tím ani neuvažuj. Chci jít domů. Kde parkuješ?"
"Vypadá, že mu je sotva přes třicet. Od kdy jsou třicátníci moc staří?"
"Je to detektiv Basso. Vyslýchal mě po tom incidentu s Julesem ve škole." Je skvělé, jak to pořád nazývám incidentem místo toho, co to ve skutečnosti bylo. Pokus o vraždu.
"Basso. To se mi líbí. krátké a sexy, stejně jako moje jméno. Šacoval tě?"
Chladně jsem na ni pohlédla, ale ona byla stále fascinována dveřmi, kterými prošel. "Ne. Vyslýchal mě."
"Mně by teda nevadilo, kdyby mě spoutal. Ale neříkej to Rixonovi." #4

-

"Chceš, abych šla prohledat Marciin pokoj teď?"
"Chci, abys šlohla ten deník."
"Jo ještě k tomu. Myslím, že ohledně deníčku jsem si to rozmyslela."
"Děláš si srandu?" sykla Vee. "Na zbabělost teď není čas. Jen si ten deník představ. Tvoje obrovská šance zjistit, co se mezi Marcií a Patchem doopravdy děje. Nemůžeš ji přece hodit za hlavu."
"Ale je to špatné."
"Nic špatného na tom není, jen ho musíš ukrást tak rychle, aby sis tu vinu ani neuvědomila." #5

-

"To mě podrž," řekla Vee. "Normálně bych ho podezírala z nějaký levárny, ale tvoje máma je dost přímočará, když na ně přijde. Vsadím se, že se jí snažil prodat to auto."
"Jel sem celou tu cestu jenom kvůli tomu?"
"No jasně, zlato. Prodejci aut neznají hranice."
"Ale ona už auto má."
"Forda. To je jako nejhorší přítel Toyoty. Marciin táta nedojde klidu, dokud celé město nebude jezdit v Toyotách." #6

-

"Dobrá práce, návnado," řekla jsem.
Vzhlédla, tvář červenou jako vánoční šunka. "Zkoušelas někdy dohonit auto?" zajíkla se.
"Jsem lepší. Dala jsem Scottovi hot dog a požádala ho, ať se mnou jde na oslavu slunovratu."
"Co s tím má hot dog co společného?"
"Řekla jsem, že je párek, pokud se mnou nepůjde." #7



Trailer ke knize



Soundtrack

Cherry Lips (Go Baby Go) - Garbage
I'll Stand By You - The Pretenders
Smooth Criminal - Alien Ant Farm
Gravity - Sara Bareilles
Use Somebody - Kings of Leon
Our Lips Are Sealed - The Go-Go's
Jeopardy - Greg Kihn Band
The Boys Are Back In Town - Thin Lizzy
Running Up That Hill - Placebo
Wicked Game - Chris Isaak
Wonderful - Adam Ant
Suicide Blonde - INXS
Jar of Hearts - Christina Perri
Rolling in the Deep - Adele



Hodnocení:
5 hvězdiček z pěti




Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.






#1 FITZPATRICK, Becca. Crescendo. 1. vyd. Petra Babuláková. Stanislav Kadlec. Praha: Egmont, 2011, s. 41. ISBN 978-80-252-1589-0.
#2 FITZPATRICK, Becca. Crescendo. 1. vyd. Petra Babuláková. Stanislav Kadlec. Praha: Egmont, 2011, s. 48. ISBN 978-80-252-1589-0.
#3 FITZPATRICK, Becca. Crescendo. 1. vyd. Petra Babuláková. Stanislav Kadlec. Praha: Egmont, 2011, s. 109. ISBN 978-80-252-1589-0.
#4 FITZPATRICK, Becca. Crescendo. 1. vyd. Petra Babuláková. Stanislav Kadlec. Praha: Egmont, 2011, s. 163. ISBN 978-80-252-1589-0.
#5 FITZPATRICK, Becca. Crescendo. 1. vyd. Petra Babuláková. Stanislav Kadlec. Praha: Egmont, 2011, s. 218-219. ISBN 978-80-252-1589-0.
#6 FITZPATRICK, Becca. Crescendo. 1. vyd. Petra Babuláková. Stanislav Kadlec. Praha: Egmont, 2011, s. 310. ISBN 978-80-252-1589-0.
#7 FITZPATRICK, Becca. Crescendo. 1. vyd. Petra Babuláková. Stanislav Kadlec. Praha: Egmont, 2011, s. 336. ISBN 978-80-252-1589-0.

úterý 29. října 2013

Richelle Mead - Vampýrská Akademie (Vampire Academy #1)


Na Vampýrskou Akademii jsem narazila dávno předtím, než měla vyjít i u nás. Tehdy zde bylo velice populární Stmívání a já jsem se pustila do vyhledávání nových a úspěšných knih na Goodreads. Když jsem narazila na obálku teprve chystaného čtvrtého dílu VA, celkem se mi zalíbila a já si rozklikla celou sérii. Překvapivě mě zaujala anotace k prvnímu dílu, takže jsem se pustila do jejího čtení. Český překlad byl v nedohlednu a já louskala anglické vydání o 332 stranách, aniž by mi to dělalo problém. A ačkoliv je obálka knihy značně děsivá a neestetická, její příběh je originální a zajímavý.

VA byla vydaná u nás v České republice 8. srpna 2007 nakladatelstvím Domino. 


Richelle Mead bydlí v Seattlu a je mimo jiné autorkou veleúspěšné série knih Vampýrská akademie. Když zrovna nepíše příběhy o sukubě Georgině nebo volné pokračování Vampýrské akademie, dívá se na béčkové filmy, vymýšlí kuchařské recepty a kupuje si hromady oblečení. (Domino)



Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové. Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů.
Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství...


Linie děje

Vampire Academy
originální obálka
Děj začíná napínavě a akčně. Hned se seznamujeme s Rose, která příběh vypráví, a s Lisou, její nejlepší kamarádkou, která trpí nočními můrami. Chvíli mi napoprvé trvalo, než jsem děj pochopila a dala si víc věcí dohromady. Navíc v této knize nemáme pouze klasické upíry, jako například ve Stmívání, ale máme tu více druhů - Moroje, Dhampýry a Strigoje. Z nichž Strigojové jsou ti nejnebezpečnější a proti nimž Moroji s Dhampýry bojují, a to především proto, že Strigojové získávají nejvíce síly z krve Morojů a ti pomalu ale jistě vymírají. Dozvídáme se, že Rose a Lisa utekly z Akademie a tam se právě díky Dimitrijovi vracejí zpátky. 
Samozřejmě nastává několik komplikací s jejich návratem, a to nejen zloba ředitelky, ale také změna v chování jejich spolužáků. 
Filmové foto 1
Už po pár kapitolách, kdy je Rose nařízeno, aby trénovala se "soudruhem" (jak mu Rose říká) Dimitrijem Belikovem, je nám jasné, že se mezi nimi něco děje. Je to napětí, nervozita a ta správná elektřina, která se mi na romantických zápletkách líbí nejvíc. :)
Občas se na příběh díváme očima Lisy, a to přes zvláštní pouto, které má s Rose. Setkáváme se tak s tajuplným klukem Christianem Ozerou, jehož rodiče se stali Strigoji. 
Největším tajemstvím je ale to, proč je bezpečněji venku, daleko od Akademie, když přece uvnitř by nikomu nemělo hrozit vůbec žádné nebezpečí, nebo ne? Je tu hromada učitelů a také strážců. Všichni by se měli cítit v bezpečí. Až na Lisu. Pro ni je toto místo všechno, jen ne bezpečným. A když se objeví první známky nebezpečí, Rose chce znovu naplánovat útěk.
Filmové foto 2 - Rose a Lisa
Nevěří nikomu z Akademie, že Lisu ochrání. Nakonec jim nezbude stejně nic jiného, než zůstat. To ale Rose nezabrání v tom, aby začala věci zkoumat a snažila se jim přijít na kloub. Jak je možné, že se Lisa nespecializuje na nějaký z živlů, jako ostatní Morojové? Jak to bylo tu noc, kdy Lisini rodiče zemřeli a Rose jako jediná přežila? Co spojuje Lisu, profesorku Karpovou a svatého Vladimira?

Je tu tolik otázek a mnoho odpovědí... Ale nechci vám tu vyprávět celý příběh, protože si myslím, že pokud jste již dali šanci nebo chcete dát šanci upírským příběhům, tento patří mezi ty, které si zamilujete! I když vám Lisa svojí povahou občas bude lézt na nervy, i když  si budete zoufat nad tím, kdy se konečně projeví city Rose k Dimitrijovi...

Postavy 

Filmové foto 3 - Rose a Dimitrij
Rosemarie "Rose" Hathawayová je hlavní postavou, která vypráví příběh. Líbí se mi, že autorka nepoužila klasické vylíčení postavy, jaké je téměř v každé knize: "Jsem hubená a čekám, kdy mi někdo tam nahoře nadělí něco, čemu se říká prsa...". Ne, to pro Rose ani náhodou neplatí. Je sexy. Hodně sexy a ví to. Pro Moroje je nádherná, ale je Dhampýrka, proto je pro ně dobrá jen na to, aby si sáhli. Má ženské tvary a je na ně pyšná. Už jen toto mě nadchlo a byla jsem ráda, že hlavní postava není "plochá jako deska" nebo "strašně hubená, že jí čouhají kosti".
Zato Vasilisa "Lisa" Dragomirová je její pravý opak. A to doslova. Nejen vzhledově, ale i povahou. Někomu může připadat ukňouraná a stále ji někdo musí ochraňovat. Jenže to je právě ono. Kdyby Lisa nebyla, nemohla by být ani Rose. Ta je totiž přesvědčená a rozhodnutá, stát se Lisinou Strážkyní na celý život.
Pak je tu ten starostlivý nevlastní strýc Viktor Dashkov, který se jednoznačně postará o to, aby celý příběh zamotal.
Tajuplný Christian Ozera patří mezi ty, od kterých se všichni chtějí držet dál, jelikož jsou
Filmové foto 4 - Rose
podle nich více náchylní k tomu, aby se stali Strigoji. Historie rodiny je prostě nesmazatelná...

Nemůže chybět ani zlomyslná a nepříjemná mrcha, která každému "zatápí pod kotlem". V tomto případě je to Mia Rinaldi, která schovává jedno důležité tajemství. 
Pak tu také máme Rosiného blízkého kamaráda, ze kterého nabýváte dojmu, že pro ni má velikou slabost - Masona Ashforda.
A samozřejmě nesmím zapomenout ani na toho dokonalého, téměř bezchybného zachránce a ochránce "soudruha" a Strážce Dimitrije Belikova, ze kterého srdce prostě musí vzplát každé čtenářce! :D

Můj pohled na knihu


Nemůžu říct, že bych knize ze začátku podle obálky věřila. Celkem jsem se děsila, co to je. Ale po přečtení první kapitoly, následně druhé a třetí mě příběh vtáhl do děje natolik, že jsem nebyla schopná přestat číst. Četla jsem sotva jsem otevřela oči, četla jsem u snídaně, po ní, při obědě i po něm... Prostě pořád. A kniha mi tak rychle utekla, že jsem hned začala číst druhý díl. Bohužel pak přišly povinnosti a já ho musela odložit. Každopádně tím chci říct, že je tato kniha jednoznačným perfektním zážitkem a těm, kteří milují upírské příběhy, nesmí v knihovničce chybět. Vy, co ji teprve budete číst (a já doufám, že budete!), máte tu výhodu, že si první díl můžete půjčit v knihovně a pak se rozhodnout, jestli se chcete dozvědět víc anebo si můžete rovnou koupit celý box a ušetříte tak dost peněz. A další výhodou (či nevýhodou...) je právě chystaný film, který odhaluje "reálné" podoby hlavních postav...
Musím tuto knihu jen a jen doporučit a vychválit! Mně samotné přišla dokonce i o něco lepší a promyšlenější než samotné Stmívání... Snad se vám bude tato série líbit tolik, jako mně! :)


Filmová adaptace

Když jsem se dozvěděla, že se chystá film, byla jsem nadšená! Vážně hodně nadšená! Tahle série je mojí srdcovou záležitostí a proto jsem se nemohla dočkat až uvidím castingový výběr. No... Nebudu lhát... Moje nadšení bylo po zveřejnění obsazení to tam. 

Oficiální poster na IMDB
Rose, kterou mám v hlavě nahradila slečna, která je tak hubená, že Rose ani náhodou nevystihuje. Lisa ve filmu zvláštně šišlá a má úděsně hluboký hlas (nemluvím o tom, že ten Rosin je až příliš jemný a tak trochu Bernadettovský - pokud někdo z vás kouká na TBBT). 
Mia v knize má dlouhé blond lokýnky a ne krátké vlasy, jako ta ve filmu. Má vypadat jako Barbie a ne jako chlap...
Nevyváží to ani ze začátku dokonale vypadající Dimitrij, kterého ztvárňuje Danila Kozlovsky, protože i ten mi na posledních několika fotkách přišel spíše odpudivý než přitažlivý.
A nezlobte se na můj názor, ale podle mě někdo, kdo režíroval Mean Girls by prostě neměl natáčet něco takového, jako je VA, aniž by z toho nevznikla slátanina a parodie. Už jen jedna z úvodních ukázek v traileru, která je začátkem knihy nemá ani náhodou vyznívat směšně. Bohužel zní...
I přes to všechno jsem na film zvědavá. Buď v půlce odejdu a doma se zavřu v pokoji se svojí červenou VA knihou nebo to přežiju a nakonec si řeknu, že to nebylo tak strašný. 
Osobně doufám v to druhé...




Úryvky

Když jsme vešli do hlavní části vyšší školy, utekla jsem svému strážci a popoběhla k Dimitrijovi. 
„Hej, soudruhu.“ 
Kráčel dál, ani se na mě nepodíval. „Ted už chceš mluvit?“ 
„Vedete nás za Kirovou?“ 
„Za paní ředitelkou Kirovou,“ opravil mě. Lissa, která kráčela po jeho druhém boku, po mně jen střelila pohledem, který vyjadřoval jediné: Nezačínej s ničím. 
„Ředitelka. To je fuk. Beztak bere spravedlnost do svejch 
rukou, je stará a trochu...“ #1


„Rose, jestli něco víš, tak mi to řekni. Jsme na stejné straně. 
Oba ji chceme chránit. A tohle je vážné.“ 
Otočila jsem se a všechen svůj vztek z té události s liškou jsem vrhla na něj. „Jasně, je to vážný. Všechno je vážný. A ty mě každý den nutíš běhat kolečka, když bych se měla učit bojovat a bránit ji! Pokud jí chceš pomoct, tak mě něco nauč! Nauč mě, jak bojovat. Utíkat už umím.“ 
Až do téhle chvíle jsem si neuvědomila, jak zoufale se chci učit, jak chci dokázat jemu, Lisse i všem ostatním, že jsem dobrá. Po tom incidentu s liškou jsem si připadala bezmocná, což se mi ani v nejmenším nelíbilo. Chtěla jsem něco udělat, cokoliv. 
Dimitrij sledoval ten můj výbuch s ledovým klidem, aniž by změnil výraz. Když jsem skončila, jenom mě postrčil dopředu, jako bych nic neřekla. „Dělej. Jdeš pozdě na cvičení.“ #2

-

Jak jsi mě našel? Sleduješ mě, abys měl jistotu, že nezdrhnu?“ 
„Buď zticha,“ vyštěkl a sklonil se ke mně, takže jsme se ocitli tváří v tvář. „Školník tě viděl a nahlásil to. Máš vůbec ponětí, jaká to byla pitomost?“ 
„Já vím, já vím, jsem pořád v podmínce, že jo?“ 
„Nejde jenom o to. Mluvím o tom, že je pitomost vůbec se dostat do takovéhle situace.“ 
„Do takovýchhle situací se dostávám pořád, soudruhu. O nic nejde.“ Můj strach vystřídal vztek. Nelíbí se mi, když se mnou někdo zachází jako s dítětem. 
„Neříkej mi tak. Vždyť ani nevíš, o čem mluvíš.“ 
„Jasně, že jo. Minulý rok jsem psala referát o RSSR.“ 
„SSSR. A o něco rozhodně jde. Morojové se zapletou s dhampýrkami jen proto, aby se tím pak mohli chlubit.“ 
„No a?“ 
„No a?“ Zatvářil se znechuceně. „Copak nemáš žádnou sebeúctu? Pomysli na Lissu. Takhle působíš dost lacině. Děláš přesně to, co si většina lidí myslí, že dhampýrky dělají, a to pak vrhá špatné světlo i na Lissu. A na mě.“ 
„Aha. Tak o tomhle to je. Zraňuju tvou velkou mužskou pýchu? Bojíš se, že zničím tvoji pověst?“ #3

-

„Ty jsi zkoušela magii?“ Žádná odpověď. „Liss? Zkoušela jsi toho králíka uzdravit?“ 
„Jen jsem se na něj podívala, abych zjistila, jestli by se to 
nedalo napravit, jenže tam bylo tolik krve... Nemohla jsem.“ 
Čím víc to používá, tím je to horší. Zastav ji, Rose. 
Liss měla pravdu. Pomocí morojské magie se dá vyčarovat oheň a voda, hýbat kameny a vším, co tvoří zemi. Ale nikdo by neuměl vyléčit zvíře nebo ho dokonce oživit. Nikdo kromě profesorky Karpové. 
Zastav ji, než si toho všimnou a odvedou ji pryč. Dostaň ji odtud. 
Nesnášela jsem tohle tajemství, hlavně proto, že jsem nevěděla, co s tím. Nelíbilo se mi, když jsem si připadala bezmocná. Musela jsem ji před tím ochránit - i před ní samotnou. A zároveň jsem ji musela ochránit i před nimi
„Měly bychom odejít,“ řekla jsem najednou.„Musíme odtud zmizet.“ 
„Rose…“ 
„Děje se to znovu. A je to horší. Horší než posledně.“ #4



Hodnocení:

5 hvězdiček z pěti




Knihu si můžete koupit jako samostatný první díl ZDE nebo jako komplet ZDE.

Stefanie G.






#1 MEAD, Richelle. Vampýrská akademie. Vyd. 1. Katrin Ebrová-Chýlová. Karin Lednická. Ostrava: Domino, 2009, s. 19. ISBN 978-80-7303-468-9.
#2 MEAD, Richelle. Vampýrská akademie. Vyd. 1. Katrin Ebrová-Chýlová. Karin Lednická. Ostrava: Domino, 2009, s. 89. ISBN 978-80-7303-468-9.
#3 MEAD, Richelle. Vampýrská akademie. Vyd. 1. Katrin Ebrová-Chýlová. Karin Lednická. Ostrava: Domino, 2009, s. 107-108. ISBN 978-80-7303-468-9.
#4 MEAD, Richelle. Vampýrská akademie. Vyd. 1. Katrin Ebrová-Chýlová. Karin Lednická. Ostrava: Domino, 2009, s. 140-141. ISBN 978-80-7303-468-9.


čtvrtek 24. října 2013

Meg Cabotová - Allie Finklová - Holčičí Pravidla 1 - Stěhujeme se!


Asi se mnoho z vás bude divit, proč jsem se vrhla na recenzi knihy, která se z daleka nepřibližuje teenagerské kategorii. Pohnutkou pro mě je především to, že mám dvě neteře v letech právě Allie Finklové. Tedy 9 a 11 let a jedna z nich mi tuto úžasnou knihu půjčila k přečtení. Důvodem bylo především to, že jsem už dlouholetou fanynkou Meg Cabotové a na její knihy nedám dopustit. Tuto knihu jsem začala číst už tak před rokem a půl ve francouzštině a toužila jsem si ji přečíst v češtině, abych se do děje mohla víc dostat. Nakonec jsem k tomu dostala příležitost a nenechala ji uniknout. Navíc třeba tato recenze přijde vhod maminkám se stejně starými dcerami, jako jsou moje neteře, nebo tetám a strýčkům, kteří neví, co pořídit na narozeniny či na Vánoce. :)

Allie Finklová - Holčičí pravidla 1 - Stěhujeme se! je knihou z nakladatelství Knižní klub. Nakladatelství ji vydalo roku 2010 jako svoji 5088. publikaci. Má 232 stran a je doplněná o úžasné a vtipné ilustrace. Kniha je určená čtenářkám od osmi let.

Meg Cabot
Meg Cabotová patří k nejúspěšnějším spisovatelkám současnosti. Narodila se roku 1967 v Bloomingtonu v Indianě. Dále žila nějakou dobu v Grenoble ve Francii či v Carmelu v Kalifornii (zde se odehrává děj série Mediátor) než se přestěhovala do New Yorku, kde absolvovala a úspěšně dokončila studium výtvarného umění na vysoké škole. Deset let pracovala jako asistentka ředitele hlavní budovy na New York University (inspirace pro napsání sérií Heather Wellsové). Nejznámější sérií byly Princezniny deníky, které byly také zfilmovány do dvou celovečerních filmů od Disneyho. V současné době žije s manželem v Key West.  

MÁM DĚSNĚ RÁDA PRAVIDLA. TY OSTATNÍ VĚCI UŽ MĚ TAK NEBEROU.

První z řady příběhů o sympatické Allie, která se za nic na světě nechce s rodiči přestěhovat do nového domu, ve kterém očividně straší! Navíc by se musela rozloučit se svou nejlepší kamarádkou Mary Kay, která je sice poněkud rozmazlená a ufňukaná, ale přece jen je to kamarádka... Allie se rozhodne, že stěhování zabrání všemi způsoby. Život si usnadňuje všelijakými svéráznými pravidly, která nemilosrdně odhalují těžký život dítěte mezi ostatními dětmi a někdy i dospělými. 


Linie děje

Holčičí Pravidla 1, str. 11
Hned první kapitola nás zavede k pravidlům, které si Allie sama vymýšlí. První z nich je: Nejlepší kamarádce se vařečka do krku nestrká. A je to zároveň i název kapitoly. Už ta první mě upoutala a dokonce i rozesmála. Seznamujeme se s Alliynou nejlepší kamarádkou Mary Kay, která pořád jen brečí, když není po jejím. 
Když se pak Allie od rodičů dozvídá, že se budou stěhovat pryč, není z toho ani trochu nadšená. Přece jen bude muset opustit Mary Kay (i když ani pořádně neví, proč se s ní vůbec kamarádí) a ostatní děti ze školy. Bude se muset vzdát své sbírky kamenů a... Je toho prostě moc. Navíc ten nový velký dům není ani za mák hezký.  Je strašidelný! Allie se tak rozhodne zabránit stěhování, jak to jen jde. 
Seznamujeme se s novým prostředím a s novými kamarády a zasmějeme se nad tím, jaké neplechy Allie vymýšlí. 
Knížka je plná příběhů ze dnů, které Allie ještě tráví ve svém starém domově a jak se s jejím stěhováním vypořádávají kamarádky. Jeden příběh je lepší než druhý a když se konečně doberete konce, už máte tendenci sáhnout po druhém díle. 
Řekla bych, že hodně mladých děvčat se v Allie shlédnou a řeknou si, že až vyrostou, taky budou veterinářkami (stejně, jako moje neteř :) ).


Postavy

Holčičí Pravidla 1, str. 27
Krom Allie a její nejlepší kamarádky Mary Kay v příběhu hrají důležitou roli její rodiče a sourozenci - Mark a Kevin. Také jsou tu děvčata z její staré školy Brita, která je postrachem celé školy, a Sandra anebo kluk Scott, se kterým se žádná holka nechce bavit kvůli jeho sbírce hadů a navíc je schopný vykecat každé tajemství. 
Pak jsou tu taky noví spolužáci a Alliyny nové kamarádky Erika, její nová sousedka, Sofie a Karolína. 
A nesmím zapomenout na strýčka Jaye, který s oblibou kouká na horrory a Alliyna maminka ho nemá ráda. 


Můj pohled na knihu

Holčičí Pravidla 1, str. 63
Ze začátku jsem se bála, že se mi kniha nebude líbit, že na mě bude až příliš jednoduchá. Přece jen, je mi přes dvacet a kniha je určená osmiletým holčičkám. Ale bylo to naopak. Kniha je plná pestrých příběhů a každý z nich se krásně rozvíjí. Samozřejmě, že musí být psaná jednodušeji a trošku větším písmem s hezkými obrázky, ale to mi ani trochu nevadilo. 
Kdyby mi bylo devět a já měla po ruce takovouto knihu, zamilovala bych si ji. Je to trošku méně akční PiPi Dlouhá punčocha, ale i přesto mě nadchla. Meg prostě a jednoduše ví, jak upoutat čtenáře všech věkových kategorií. Navíc se mi líbí, že příběh Allie pokračuje. Mladé čtenářky tak můžou postupovat v knihách a "dospívat" zároveň s ní. 
Já sama už se moc těším, až si přečtu druhý díl a tuto knihu díky tomu můžu jen doporučit!



Úryvky

A jak jsem tu vařečku olizovala, Mary Kay nepřestávala vřeštět: "Ona má víc než já!" a "Já chci taky ochutnat!"
Nevím, co to do mě vjelo. Už jsem měla jejího kvílení plné zuby. No, napůl si myslím, že Mary Kay nemá ponětí, jak dobře se má, když má paní, co ji hlídá a ještě k tomu dělá hospodyni a peče jí na oslavu narozenin mufinky. U nás doma nemáme nikoho, kdo by nás hlídal a ještě k tomu dělal hospodyni, a tak nikdo v naší rodině nemá čas péct mufinky, protože oba rodiče chodí do práce. 
Když jsem já měla narozeniny, musela jsem do školy přinést mufinky koupené v obchodě a Scott Stamphley tvrdil, že z nich cítí chemikálie. 
A navíc má Mary Kay rodiče, kteří jí koupí, co chce, třeba křečka s klecí i bludištěm, protože je jedináček a její rodiče si to můžou DOVOLIT.
Možná jsem myslela právě na tohle, a tak jsem řekla: "Tumáš, Mary Kay," a natáhla jsem ruku s vařečkou.
Možná jsem si představovala, jak má Mary Kay vlastní domácí zvíře - bezva křečka s klecí a bludištěm, kdežto já mám jen psa Marvina, co v naší rodině patří všem.
Možná jsem si představovala právě tohle a v tu chvíli si Mary Kay strčila vařečku do pusy, zatímco já jsem ji pořád držela za druhý konec.
Možná jsem myslela právě na tohle, když jsem jí tu vařečku jemně popostrčila do krčku.
Myslela jsem to jako VTIP. Jako žertík k narozeninám.
No dobře, uznávám, že to ode mě nebylo hezké. Jen jsem jí chtěla dát najevo, že nemusí mít všechno. Myslela jsem to v legraci. #1

-


"Ty se stěhuješ do domu vedle nás?" zvážněl John. "Doufám totiž, žes o tom slyšela."
"Slyšela o čem?" zeptala jsem se zvědavě.
"Proč se lidi před vámi vystěhovali," vysvětlil John.
"Ne, nesetkali jsme se s nimi," hlesla jsem. "Když jsme dostali klíče od domu, už byli pryč."
"Aha," pokýval John hlavou. "Asi bych o tom tedy neměl mluvit.
"Johne, nech toho," řekla Erika. "Ellisovi se odstěhovali, protože odešli do důchodu a koupili si byt v Miami."
"No," zapochyboval John. "Chtěli, aby si lidi přesně tohle mysleli. Dej na mou radu, Allie. Radši vůbec nechoď na půdu."
"Na půdu?" vytřeštila jsem oči a vzpomněla si na ten dlouhý provaz uprostřed chodby v druhém patře a na ten film, v kterém jeden zombie vystrkuje ruku z půdy a vraždí. "Proč? Co je tam?"
John začal dělat, jakoby se strachy rozřásl. "Prostě tam vůbec nechoď. Jasný?" #2

-

"Co to mělo znamenat?" vyzvídala máma.
"Brita zavírá kočku svojí mámy do kufru a pak s ní hází," vysvětlila jsem. "Právě jsem to na ni řekla."
Máma se rozesmála, ale potom se zarazila.
"No," poznamenala, "dneska máš prostě svůj den, viď?"
"Co tím myslíš?" chtěla jsem vědět zase já. Musela jsem se opřít o vytažené okýnko u auta, protože mi najednou nějak ztěžkla hlava. Byla jsem ráda, že mě máma vyzvedla jako první. nevím, jak by mi bylo, kdyby se mnou na zadním sedadle seděli Mark s kevinem a přetřásali náklaďáky, brouky a sport a ještě k tomu sametové tapety.
"nejenže se kvůli tobě ztratila kočka," pokračovala máma, "ale třeba bys nám mohla vysvětlit tu fintu se sbírkou kamenů, kterou jsi nám doma nachystala."
Při slově "finta" a "sbírka kamenů" jsem nastražila uši.
"A proč?" zeptala jsem se. "Zafungovalo to?"
"Pokud se ptáš, jestli se celá tvoje sbírka kamenů zřítila z horní police na podlahu ve chvíli, kdy Nancy Klinghofferová dneska při prohlídce otevřela dveře do tvého pokoje, tak ano, zafungovalo to." #3






Hodnocení:
5 hvězdiček z pěti




Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.






#1 Pravidlo č. 1: Nejlepší kamarádce se vařečka do krku nestrká. CABOT, Meg. Allie Finklová - holčičí pravidla: Stěhujeme se!. Vyd. 1. Dana Jelínková. Zuzana Vondráčková. Viola Lyčková. V Praze: Knižní klub, 2010, s. 12-14. ISBN 978-80-242-2452-7.
#2 Pravidlo č. 5: Nesmíte dovolit, aby se vaše rodina nastěhovala do domu, kde straší. CABOT, Meg. Allie Finklová - holčičí pravidla: Stěhujeme se!. Vyd. 1. Dana Jelínková. Zuzana Vondráčková. Viola Lyčková. V Praze: Knižní klub, 2010, s. 70. ISBN 978-80-242-2452-7.
#3  Pravidlo č. 9: Když uděláte chybu, máte se omluvit (i když to třeba úplně není vaše chyba). CABOT, Meg. Allie Finklová - holčičí pravidla: Stěhujeme se!. Vyd. 1. Dana Jelínková. Zuzana Vondráčková. Viola Lyčková. V Praze: Knižní klub, 2010, s. 145-146. ISBN 978-80-242-2452-7.